JSOU MLHAVÉ INFORMACE O ELEKTROSMOGU ZÁMĚREM?

Od časného rána až do noci se obklopujeme všemi možnými civilizačními vymoženostmi, závislými na elektrickém proudu a vzduchem šířících se vlnách. Budík nám už nestačí obyčejný, ale digitální s displejem. Muži se holí elektrickým strojkem, ženy spustí kávovar a mikrovlnou troubu. Před odchodem do práce nezapomenout kromě klíčů též na mobil. Do zaměstnání jedeme elektrikou a v práci spustíme počítač. Mobil si dáme pěkně vedle, neboť je to záruka nepřetržitého celodenního kontaktu s rodinou a se světem. Rádio nám dodává k práci zvukovou kulisu.

Jakmile nás někde píchne, navštívíme lékaře. Na rentgenu zjistí, že stárneme a ženou nás na rehabilitaci, abychom si pod dalšími elektrickými přístroji obnovili svěžest pohybového systému. Ženy se chtějí ukazovat s bronzovou pletí o chodí v zimě na „solárko", v létě se smaž! v přírodě. Večer se necháme ukolébat ke spánku televizí, kterou většinou stejně nevnímáme. A tak to jde podobně v každé rodině s různými obměnami. Dovedete si to představit jinak? Přemýšleli jste nad tím, kolik kolem sebe, a to nejen v domácnosti, vytváříme svými rostoucími požadavky elektrického smogu? Abychom toto vše měli doma, musí k tomu být i mnohé venku. Jsou to nejen klasické rozhlasové a televizní veřejnoprávní vysílače, ale přibyly i stovky soukromých vysílačů v pásmu VKV, a to i v husté zástavbě, tisíce stanic sítě mobilních operátorů GSM, zavádějí se i třetí generace mobilní sítě a připravuje se digitální televizní a rozhlasové vysíláni. Poli elektromagnetického vlnění, vytvářejícímu se ze zdrojů elektrického proudu a enormně zatěžujícímu člověka, se říká elektrosmog. Ten působí rušivě stejně jako jiné civilizační škodliviny. V takovémto bludišti vlnění lidstvo ještě nikdy nežilo. Dělá na sobě další experiment.
V čem to vlastně žijeme? Chcete-li si udělat představu, sepište si všechny zdroje záření v bytě nebo
na pracovišti: televize, rádio, věž, mobil, počítače, mikrovlnka, zabezpečovací systémy, dálkové ovladače, hračky s bezdrátovým ovládáním a všechny další elektrické přístroje. Též si prověřte, zda nejste trvale exponováni základnami vysílačů mobilních operátorů (uvádí se, že nejbližších 100 metrů je nejnebezpečnějších) nebo vysilači VKV, jak jste daleko od trafostanic či rozvodných silových sítí. Když provedete měření jednotlivých přístrojů, zjistíte, který z nich nejvíce vyzařuje (nejspíš to bude mobilní telefon či mikrovlnka). Když zapnete vše najednou, zjistíte celkovou hodnotu elektrosmogu doma nebo na pracovišti. Poznámka na okraj - měření provádí hygienická stanice pouze v případě podezření na zdravotní problémy způsobené elektrosmogem.
Někoho osvíceného však musí napadnout, že například vaše bolesti hlavy, zvýšená únava či jiné mnohem závažnější potíže mohou souviset s elektrosmogem. Hygiena vám vystaví certifikovaný protokol s výsledkem měření. Ten však bude pravděpodobně „v normě", protože normy posledního vládní nařízení č. 480/2000 Sb. jsou mnohonásobně volnější, než ty předešlé. Kdyby byly rušeny vaše přístroje jako televize či rádio, provádí měření Český telekomunikační úřad (ČTU). Výsledky měření se srovnávají s danými limity. Pikantní ovšem je, že ČTU má limity přísnější, protože citlivé přístroje při rušení prostě nefungují nebo špatně. My lidé máme zřejmě být mnohonásobně odolnější.

Tak jako se říká, že žena musí snést více než kůň, tak člověk homo sapiens sapiens musí snést více než domácí električtí „mazlíce!". Snáze tedy docílíme přeměření, je-li rušena televize, než je-li rušeno hlava. Limit jako hranice zatížitelnosti pro lidský organismus je nastaven podle mobilních telefonů, tedy aby bylo jasno, podle vln, které vyzařují vysílače, aby mobily mohly fungovat.
Hranice jsou tedy dosti vysoké. To dovoluje stavět vysílače i v husté zástavbě a neumožňuje zjistit konkrétní odpovědnost při případných žalobách za poškození zdraví.
Telekomunikace si chrání právo, aby jejich vysílání nebylo rušeno, ale člověk často nemá
možnost si chránit své zdraví před rušivými vlivy. Odborníci ve zdravotnictví upozorňují, že při těchto limitech hrozí v budoucnu vážné zdravotní problémy obyvatelstva, zvláště u dnešních malých dětí, neboť nejsou známy výsledky dlouhodobých účinků. Možná zdravotní rizika jsou zkoumána v pěti okruzích:

1. vliv všeobecný

2. vliv na těhotenství a jeho výsledek

3. vliv na vznik rakoviny

4. vliv na zrak, vznik šedého zákalu

5. ostatní

Kromě toho vliv na osoby kontraindikované, což jsou např. majitelé kardiostimulátorů, a na hypersenzitivní jedince. Těch jsou asi 3 % a není jasné, zda jejich potíže (nespavost, brnění, úzkostné stavy, malátnost, pocity tepla a chladu aj.) nejsou ovlivněny i elektrosmogem.

Oficiální výzkum zatím nic neprokázal (chtěl vůbec prokázat?), přesto existují menší studie varující před zvýšeným výskytem dětské leukemie, sebevražedných depresí, rakoviny kůže a plic či jiných chorob. Zákony v této oblasti nejsou sladěny, názory jednotlivých instituci se liší o úrovně řádů. Česká masmédia nepodávají spolehlivé a vyvážené informace, nejdou k podstatě problému, a to ani přes výzvu WHO státům k objektivnímu informování o možných následcích vystavení elektrosmogu.

V medicíně se také používají nejrůznější elektrické přístroje, ale lékař je přísně proškolen, podléhá zkouškám a nařízením. Je povinen zkoumat kontraindikace, zvážit možné dopady na citlivé jedince, děti a staré osoby. Ovšem když takový jedinec vyjde od lékaře do normálního života, stane se obětí nekontrolovatelného záření ze všech stran, které už nikdo nehlídá a lidi nevaruje. Například vysilače jednotlivých operátorů mobilních telefonů způsobují problémy s rušením televizního a rozhlasového vysílání, což ovšem znamená, že působí i na naše zdraví, o tom se však moc nemluví. Vysílačů je
nepřeberné množství a plánují se další. Telekomunikační rozvoj dosahuje nebývalých rozměrů a může se v příštích několika málo letech stát dalším ekologickým oříškem. Legislativa je však jakási nedovařená a v budoucnu zřejmě právníci získají nový džob. Bude se dokazovat, že naše normy nás nechrání. Náš stát zaspal - vystavení lidí elektromagnetickému poli není dostatečně kontrolováno, neprovádí se regulace ani prevence, není dodržována zásada  „předběžné opatrnosti" v oblasti, kde vliv dlouhodobého působeni na lidi není plně znám.
Novým ekologickým problémem nového tisíciletí, kterým je znečisťování prostředí elektrosmogem, vzniká spolehlivé podhoubí pro další zhoršení zdraví obyvatel. Dostupnost mobilního signálu je dnes skoro synonymem životní úrovně. Statistiky nás ohromuji meziročním nárůstem počtů mobilů, hovorů, SMS zpráv. Jak úžasné! Kdyby ty mobily nebyly... a byly doby, kdy nebyly. Ještě je pamatujeme. Nikomu, včetně rady vlád, se do řešení rubu této situace nechce - vždyť i ta naše česká „všeobecná národní mobilizace" je tak krásná věc. l v této oblasti, podobně jako u poškození ozónové vrstvy, likvidace zdrav! kouřením a podobně, budeme jednou „chytat problém za ocas". Kompetentní vědci raději udělují „bludné balvany" či odhalují „podvody" filipínských léčitelů, medžugorských vizionářů aj. Je to snazší a nikdo jim jejich vlastní pověry nevyvrátí.

Kdo se chce preventivně bránit, může se opírat o stavební zákon, který umožňuje účastníkům stavebního řízení uplatnit připomínky ke stavbě stožárů a antén. Je dobré vědět, že výzkumné ústavy, nemocnice a další obory s citlivými přístroji potřebují, aby nebyly ovlivňovány elektrosmogem a mohou žádat o tzv. ochranné pásmo u stavebního úřadu. Vtipálkové radí, abyste si nechali vystavět vysílač na domě, neboť budete v zástinu a ještě vás finančně zvýhodní na nájmu. Ostatní obyvatelé v okolí budou na tom hůře, neboť podle tvaru „laloků" a vzdálenostního dopadu vysílaného zářeni, mohou či nemusí být pod jejich vlivem, což prakticky znamená, že bydliště či pracoviště může být ozařováno po celých 24 hodin, tedy jako byste celou dobu měli svůj mobil na příjmu. Tyto laloky však někdy lze odklonit. Co je lalok? Pole největšího zásahu vyzařování má totiž tvar laloku, který může být ze stožáru vysílače nasměrován a dá se s ním pracovat.

Rušení příjmu rozhlasových a televizních stanic, jak jsem výše popsala, lze řešit. Zdravotní problémy se však dokazují těžko. Co tedy s tím? Ti pragmatičtější z nás řeknou, že se nedá nic dělat, že vývoj je nezastavitelný. Ti osvícenější nad problémem přemýšlejí a uvědomují si, že je záležitostí každého z nás, zda propadneme konzumnímu životu, či nové objevy udržíme na uzdě, aby byl život na Zemi pro další generaci snesitelný a možný. Praktická existence bez nadužívání mnohých přístrojů je možná, pokud nepropadneme obyčejné pohodlnosti a lhostejnosti. Zatím jsme strčili hlavu do pisku. Jak dlouho ji tam ještě budeme mít?

Rádi poukazujeme na to, co jako občané ovlivnit nemůžeme a poukazujeme na to o to více a energičtěji. Ale jsou i věci, které ovlivnit můžeme, a jednoduše. Jaké procento SMS zpráv a hovorů přes mobily, které dáváme našim ratolestem jako hračku, je skutečně potřebné? Kolik hodin, strávených u televize či počítače, je prospěšných? Kritizujeme zločinnost, ale dopřáváme takto našim dětem skvělé inspirace. Začít u sebe je nejskvělejším krokem k nápravě věcí veřejných.