Vnucená spotřeba a směšná snaha být „in“

23.05.2012 16:56

Aby se západní člověk nezastavil v honbě za přeludem – penězi a nezačal přemýšlet, „orchestr temnot“ sdělovacích prostředků mu vnucuje prostřednictvím reklamy a falešných vzorů spotřebu. Vnucuje mu potřebu věcí, které vůbec ke spokojenému a duchovnímu životu nepotřebuje, ale je to móda, je nutné být „in". K tomu však člověk konzumu potřebuje podepsat jen jednu směnku: nemít pro práci čas!

 Příklady: Kdo z konzumních brojlerů" má např. domácí kino, nechť si spočítá, kolik hodin ho měl v provozu. Kdo z „konzumních brojlerů", kteří mají plnou kuchyň strojů na vaření, je využil? Kdo z konzumních brojlerů" si spočítá, že má v garáži luxusní auto, které jej stojí na poplatcích a amortizaci na jeden kilometr astronomickou cifru? Aby měl na tyto náklady, „konzumní brojler" pracuje a pracuje, nemá čas na lásku, přátele, přírodu, rodinu, děti, humanitní vzdělání, hodnoty věčnosti. Je v celém životě odtržen od Toho, který je původcem jeho vzniku! Od Boha.

Pravého muže charakterizuje to, že celý život svobodně tvoří, vytvořené „obětuje" své ženě a dětem (za to na konci života cítí živého Boha). Čím vášnivěji tvoří, tím méně má času na svou sebestřednost, na svůj vzhled neboli „imič", na mužský egoizmus. Nejde po vzhledu věci, ale po jejich podstatě (souvislost této vlastnosti s plodností.) Nedává dětem peníze, ale svůj čas. V čase ohroženi obětuje za rodinu bez váhání život, protože přežití na úkor někoho z rodiny by se pro něj stalo utrpením. Na místo těchto mužů vytvořil „vládce konzumu" nového hvězdného muže - metrosexuála (metrosexuál je sdělovacími prostředky podstrkovaný „idol" žen). Jako hvězdy metrosexuálů jsou představovány hvězdy sportu a šoubyznysu. Tito noví muži se vyznačují  zejména těmito znaky:

• používají nejdražší kosmetiku a parfémy 4- nosí jen drahé modely šatů o bot  •  ranní úprava o jejich účes trvá až dvě hodiny • navštěvují módní salony a kadeřnictví 4- nacvičují gesta a vystupování no veřejnosti • navštěvují fit centra a podrobují se plastickým operacím  • cílem jejich života je vydělat hodně peněz za jakoukoliv cenu.

Jistý nejmenovaný představitel filmových superhrdinů zjistil, že zájem tisku o jeho osobu klesá. Rozhodl se jej „oživit" svatbou s herečkou, se kterou právě provozoval sexuální hrátky. Konalo se mediální supersvatba. Po třech měsících nevěsta, žijící s bohatým a v očích veřejnosti sexy manželem, požádalo o rozvod. Novináři, kterého to udivilo, řekla jako důvod zhruba toto: „Když odešli kameramani a veřejnost a zůstala jsem s idolem sama, nebylo o čem mluvit. „Manžel" trávil čas jen před zrcadlem a v koupelně. Čas se naplnil prázdnotou k zešílení. Jaký koliv rozhovor s nim byl sebestředný". Když se však objeví dotyčný „idol" na veřejnosti, „puberťačky" třeští a časopisy pro ženy mají jeho foto na přední straně. Sdělovací prostředky zamořuji podvědomí žen pseudoidoly. Dovedete si představit, jak by mohlo dopadnout střetnutí těchto playbojů s islámci při střetu civilizaci?

 

Poruchy ženskosti a mylné hodnoceni současné ženy

Narušováni přirozené role ženy a tím následně rozklad ženskosti jako takové je možné dobře pozorovat na pseudorolích, které jsou v postmoderním světě ženě podsunovány na místo jejich úkolů přirozených, tj. Stvořitelem daných. Přirozenými rolemi ženskosti jsou:

 Přivedení potomstva na svět o jeho výchova.

 Urychlováni duchovního zářeni a vývoje mužské poloviny lidstva při soužití s ním

Současná společnost a její sdělovací prostředky hodnotí ženu namísto výše uvedeného podle toho, jak:

 daleko hodí diskem či skočí

jak sexy vypadá

jakou udělá kariéru a kolik vydělá

 jak úspěšně umí konzumovat a zvyšovat nadspotřebu a plýtvání. Představy feministek a „úchylářek" jsou vydávány jako vzorové způsoby seberealizace (na truc „zoostalcům" konzervativcům). Oprávněně úsilí o zrovnoprávnění je posunováno do oblastí, které ženám škodí z hlediska jejich základního předurčení. Tok se objevují vojačky, fotbalistky, kulturistky, boxerky, zápasnice apod. Za úspěšnost je představována schopnost vícekrát se bohatě vdát a rozvést se s cílem „stát se majetnou" (viz nejmenovaná britská zpěvačko, která se za účelem obnoveni zájmu tisku za velkého „rambajsu" jeden den vdala a druhý den rozvedla. Kým ovládaný tisk z ní udělal velkou hrdinku, vzor pro Fanynky? Který „svobodný" tisk se odvážil napsat: „nepříčetná"?)

Budoucnost lidstva závisí na duchovním ženství

Budoucnost lidstva kategoricky staví před ženu nové civilizace úkol: vychovat vyrovnaného kvalifikovaného a duchovního člověka nové úrovně. Aby takoví lidé mohli být vychováváni, musí být děti od počátku vedeny duchovně, duševně i tělesně. Duchovni vedení znamená již to, že dítě chce být rodiči počato, že rodiče za něj cítí plnou zodpovědnost před Bohem (Tvůrcem života) a že jsou rozhodnuti k bezpodmínečnému sebeobětováni se pro něj! Duševní vedení znamená, že dítě je počato v sexu z lásky, matka je v průběhu těhotenství a dětství dítěte slastná, vyrovnaná a cítí lásku muže. Dítě žije v komplexní a funkční rodině i v kompletní širší rodině. Matka, otec a příbuzní se mu citově plně věnuji, takže jsou mu po celé dětství doplňovány neviditelné duševní energie. Jakékoliv poškození duše dítěte v dětství již není možné v následujícím životě nahradit (zejména citové vakuum).

Tělesné vedení je odpovídající výživa a lékařská péče. Z výše uvedeného vyplývá, jak je výchova plnohodnotných dětí mimořádně náročná činnost, plně matku pohlcující. Jestliže populačně vyrovnaná společnost vyžaduje tři děti na jednu ženu, musí být každému jasné, že funkce plnohodnotné matky vyžaduje stupeň sebeobětování, neslučitelný s kariérou apod. Výchova tří dětí je neslučitelná i s normálním zaměstnáním na plný pracovní úvazek! Zaměstnávání matek se třemi dětmi na plný úvazek je největší zločin proti lidskosti, který zastíní všechny ostatní dohromady! Je kategorickým imperativem společnosti, že bezpodmínečně materiálně zabezpečí rodinu se třemi dětmi s nezaměstnanou matkou. V opačném případě tato civilizace zanikne.

 

Pokřivené myšlení malých děvčátek

Účinek deformované „atmosféry" společnosti a „temnotu" sdělujících prostředků je možné dokázat no změnách myšlení malých děvčat. Děvčat, jež si kdysi hrálo s panenkami, snila o dětech a rodinném soužití. Dnes si tytéž věkové kategorie hrají a touží být manekýnkami, herečkami, zpěvačkami. Jsou tyto „profese" typické rodinou či dětmi? Nejsou jen pověstným vrcholem ledovce, jehož drtivá většina pod hladinou je viditelná jako prostitutky, lemující silnice a obsedající „místa seberealizace" - hotely a „masážní salony"? Vždyť každému musí být přece jasné, že na jednu úspěšnou top modelku musí připadat milion neúspěšných uchazeček. A u těch silnic jsou ty neúspěšné. Poznámky odkazující na původní roli ženy jsou postmodernisty označovány jako typické zatracující výpady machistů a falokratů. Žena má přece právo na jedno dítě, aby si nepoškodila kariéru (pouze k ukojení svého „biologického atavizmu"), A o to se stejně bude starat chůva nebo babička. Často svůj postoj vědecky „doloží"
přelidněností světa. Jenže svět je přelidněn proto, že na straně druhé tuto populaci vytvářejí neduchovní a nevyzrálé ženy, které porodí třeba deset dětí, ale nemají podmínky, aby se o ně postaraly. Ale nová přicházející vyšší civilizace nepotřebuje masy dětí bez kvalifikace, vhodných leda pro válečná jatka, která v minulosti spotřebovala jakýkoliv „populační přebytek". Přechod lidstvo a civilizace do nové doby kategoricky žádá lidi tělesně, duševně a duchovně plnohodnotné o vyrovnané. Jen takoví lidé jsou schopni odpovědnosti a kvalifikací zvládnout energie, které lidstvo vývojem poznání dosáhlo.

Psychická krize civilizace

Na tomto místě je nutné zodpovědět si otázku, kdo bude bránit západní civilizaci při střetnutí s islámem a ostatními „izmy"?Jedináčci, děti feministek, zženštilci, hedonisti, zbohatlíci? Jsou to ti praví v dějinách lidstva, kteří v krizích něco „podrželi"? Kteří něco riskovali? Nebo to byli otcové a synové četných a kompaktních rodin, kteří v krizi hájili své rodiny, ženy a matky? To je ovšem jen jeden z mnoha možných pohledů na míru psychické odolnosti „konzumních" dětí. Ta vyvstává na povrch nejen při viditelných katastrofách všeho druhu, ale projevuje se „kontinuálně" v psychické krizi civilizace. Jakákoliv osobní potíž vyvolává totální frustraci, která má za následek návštěvy psychologů a psychiatrů, kteří stejně nemohou pomoci. Neexistuje totiž chemický přípravek no dodání vnitřní síly, vyrovnanosti, pocitu sounáležitosti atd, Nelze chemicky dodat, co bylo nedodáno láskou o přítomností matky v dětství! Její kariéra a seberealizace je dávno zapomenuta, zmizela v propadlišti nicoty, ale její následek je psychicky nedodělaný člověk, který trvá a trvá. A není zrušitelný ani prostřednictvím týmu vědeckých psychologů a psychoanalytiků.

 

Nová civilizace potřebuje matku vzdělanou a svobodnou

V nové civilizaci bude potřebná matka vzdělaná a realizující se jako svobodný duch. Z praktického života víme, že pouhá domácnost takovou ženu uspokojit nemůže. Žena potřebuje být účastná na tvorbě a životě širší společnosti. To je realizovatelné prostřednictvím zaměstnání. Ale zaměstnání, které spíše než k výdělku peněz slouží jako seberealizace! Zaměstnání, které ji časově a nadměrnou spotřebou duševní energie nevyčerpá, které je spíše duševní nebo tělesnou rozcvičkou. Takové může být jen to, které netrvá více než čtyři hodiny denně, jehož problémy nejsou přenášeny do domácnosti a které nadměrně psychicky a fyzicky nevyčerpává. A jsme opět u tzv. ochránců lidských práv. Ty „vzrušují" lidská práva delikventů a deklasovaných živlů. Slyšel od nich někdo, že nejtěžší porušování lidských práv se u nás děje u matek dvou tří dětí, nucených „chodit do práce" kvůli tomu, aby se uživily? Masa přetížených a vynervovaných matek (nejsou zde míněny feministky a matky jednoho dítěte, o které se stará babička) je zvěrsky přetěžována, vykořisťována společností až ke dnu fyzických a psychických sil proto, aby masy mohly „žít" nadspotřebou a zbohatlíci (manažeři jejich práce) v plýtvajícím nadbytku. Není divu, že
část matek bez své viny děti zanedbává! Takové děti pak vytvoří bandy deprivantů na ulicích a v průjezdech, terorizující zbývající jedináčky zbohatlíků. Dohromady tvoří atmosféru drog a peněz za každou cenu.

Před současnou společností stojí kategorický imperativ: Buď vytvoří prostředí pro výchovu kvalitní následující generace, nebo ji následující generace úplně zničí! Zde není prostor pro ekonomické zdůvodňování možností. Zde je jen kategorický imperativ: buď, anebo. Za žádný růst národního důchodu, za žádné důvody obránců práv na seberealizace feministek, vědkyň a umělkyň si kvalitu následné generace nikdo nekoupí! Pouze stoupence rozkladu a praktikanty ideje „po nás potopa" situace nevzrušuje. Oni se vnitřně rozhodli, že si chtějí užít a pak nic (rozklad v záhrobí).

Druhou rolí ženy, rolí v rovině duševních sil, je vyrovnávání duševních energií mužských a ženských, tj. nutnost vyrovnávání polarit hmotného. Toto vyrovnání se děje komunikací partnerů v životě a erotice! Nemůže k němu dojít mezi mužem a prostitutkou těla. Ke komunikaci je potřeba intimního zázemí, které neexistuje mimo soukromí domácnosti. Tato komunikace nejen vyrovnává zdravotní a tělesné zátěže z okolí, ale zaceluje oba partnery vůči psychickým a duchovním výchylkám.

 

J. Staněk a J. Brzobohatá,
Láska muže a ženy z pohledu duševních
a duchovních sil, Agape, hk